alenka v říši divů
Alenka v říši divů (též známá jako Alenka v kraji divů a Alenčina dobrodružství v podzemní říši; anglicky: Alice's Adventures in Wonderland, 1865). Do češtiny přeložili Císař, Pinkava a Skoumalovi. Autorem knihy je anglický matematik a logik Lewis Carroll (vl. jménem Charles Lutwidge Dodgson), který ji údajně napsal pro malou holčičku Alici Liddellovou. Dílu se dostalo vědecké interpretace a bylo označeno za mimořádné. Hlavní postava, neustále ohromená Alenka, v bezděčných reakcích na imaginativní svět plný podivuhodností. Tvrdohlavá dívka s rázným řešením fantasijních zápletek, způsobených obyvateli říše divů. Zjevně ochotná a přívětivá, ale i neústupná až tvrdošíjná, přitom stále dětsky sympatická. Carroll logicky svazuje absurdum světa v celé šíři, líčená přirozenost i znalost dětského chování, zaručily dílu světové uznání a přerod v klasiku. Dílo se dočkalo volného pokračování: Za zrcadlem a co tam Alenka našla (též známé jako Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala; anglicky: Through the Looking-Glass and What Alice Found There, 1872). Obsah [skrýt] 1 Historie příběhu o Alence 2 Děj 3 Filmové adaptace 4 Související články 5 Galerie [editovat]Historie příběhu o Alence Fotografie Alice Liddellové, pořízená Lewisem Carrollem Lorina Charlotte Liddell, Alice Pleasance Liddell (viz fotografie), Edith Mary Liddell. Tři mladistvé dívenky, sestry. Lewis Carroll s nimi cestoval loďkou po řece Temži z Oxfordu do Godstowu. Během plavby se Alice otázala Carrolla, zda by jim nevyprávěl příběh - pohádku. A Carroll tak zapustil kořeny fenomenálnímu příběhu, souhlasným gestem - započnutím vyprávěním o Alence, která svým pádem do králičí nory vnesla bizarně fantastické prvky do svého pohádkového života. Alice několikrát prosila, aby jí Carroll příběh napsal a mohla si ho kdykoliv číst až nakonec Carroll podlehl přání dítěte a opravdu spisek vytvořil a předal jej Alici (nazval jej: Alice's Adventures Under Ground). O Vánocích 1864, pak Alice dostala od Carrolla dárek - přepracované a rozšířené vyprávění i s ilustracemi. Následující rok byl pak spis vydán s profesionálními ilustracemi Johna Tenniela (viz doprovodné ukázky). [editovat]Děj PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Alenka zahlídla mluvícího bílého králíka a vydala se za ním. Upadla do hluboké králičí nory, dopadla do bizarního domu, našla dortík s nápisem „sněz mě“, když ho snědla, zvětšila se, a to natolik, že ji byl dům malý, ze zoufalství plakala, po vypití lahvičky s nápisem „vypij mě“ se zmenšila, až byla úplně malinká, proto se málem utopila v kaluži svých slz. Seznámila se s mluvící myškou, ptáčky a jinými zvířátky, Alenka jim začala vyprávět o své kočce Mindě. Zvířátka se koček bála, a proto postupně rozezleně odcházela. Alenka chtěla zpět svou původní velikost, houseňák ji doporučil, aby snědla houbu, ochutnala kus houby, ale narostl ji pouze krk, a to natolik, že si ji holubice spletla s hadem. Další sousto z houby jí vrátilo její původní velikost. Seznámila se s kočkou Šklíbou, která může zmizet a zase se objevit, kdy se ji zachce. Alenka se ji ptala na cestu, ale nevěděla, kam má jít, chtěla jít „prostě někam“, Šklíba jí odvětila, že „někam“ dojde, ať jde kteroukoliv cestou. Alenka se po cestě narazila na zajíce Březňáka, Kloboučníka a plcha, kteří si právě dopřávali "čaj o páté". Plch na pikniku spal, nečekaně se probouzel a nečekaně opět usínal, pohádka, kterou vyprávěl, když zrovna bděl, neměla žádný smysl, navíc byla neustále přerušována neustálými dotazy. Postavy svačily neustále, kloboučníkovy hodinky neukazovaly čas, ale datum, neustále si tedy mohli dopřávat „čaj o páté“. Až jídlo snědli, posunuli se jen na vedlejší židle, proto u velkého stolu seděli všichni v jednom rohu. Alenku taková svačina rychle omrzela a vydala se dál, narazila na karty, které byly vojáky Srdcové královny, se kterou si Alenka později zahrála kroket. Pravidla kroketu se však příliš nedodržovala, branky (které tvořily také karty) nestále pobíhaly po hřišti, ježci (místo kroketové koule) a plameňáci (místo kroketové hole) se také neustále pohybovali a odcházeli, jak se jim zamanulo. Královna každému, kdo se jí jen nepatrně znelíbil, chtěla useknout hlavu, ale kat nikdy nikoho nepopravil, většinu odsouzenců omilostnil král, na ostatní se v tom zmatku zapomnělo. Mezi „odsouzence“ se dostala třeba i vévodkyně a její kočka Šklíba popraveny ale nebyly. Alenka dále potkává Noha a Paželva, který jí, mimo jiné, vyprávěl o tanci „humří čtverylka“. Nakonec se stala svědkem zcela absurdního soudního přelíčení, obviněn byl srdcový spodek (na základě dětské rýmovačky, podle které „ukradl vdolky“), posléze, za „vyrušování“ Srdcová královna rozkázala, aby i Alence byla sražena hlava. Právě když se na ni slétaly karty, probudila Alenku její sestra, vše byl pouhý.
